Rozdíl mezi osobní asistencí a pečovatelskou službou

Z pohledu veřejnosti a lidí, kteří se sociálními službami profesně nezabývají, často splývá poskytování dvou odlišných služeb - osobní asistence a tzv. pečovatelské služby.

Ačkoli obě služby jsou terénní - přichází za uživatelem do jeho domácího prostředí a mají stejný cíl - pomáhat při uspokojování základních potřeb, vést k samostatnosti a podporovat uplatnění člověka ve společnosti, tak způsob a rozsah, v jakém jsou podle zákona poskytovány, se liší.

V čem spočívá zásadní rozdíl

• Osobní asistence se poskytuje 
• bez časového omezení
• v přirozeném sociálním prostředí člověka
• a při činnostech, které osoba potřebuje

• Pečovatelská služba je poskytována
• ve vymezeném čase
• v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb
• pouze ve vyjmenovaných úkonech

Přesné znění a další informace § 39 a § 40 zákona 108/2006 Sb.

Osobní asistence

V praxi to znamená, že v osobní asistenci je možná větší časová flexibilita, silnější důraz na aktuální potřeby a širší záběr prostředí, kde může klient službu požadovat a čerpat. Pro uživatele služby to přináší větší díl osobní odpovědnosti za plánování času a aktivit, které s asistentem vykonává. 

Asistent nevykonává nic "za klienta", ale s úkony pouze dopomáhá. Klient je fyzicky přítomen všude tam kde to je, z pohledu jeho zdravotního stavu, možné.

V rozsahu základních činností se osobní asistence soustřeďuje na uspokojení pouze nezbytných potřeb v oblasti osobní hygieny, pomoci při poskytování stravy a chodu domácnosti. 

Dle zákona jí však přísluší dopomáhat s výchovnou, vzdělávací a aktivizační činností a zejména pomocí při komunikaci ve smyslu uplatňování práv a oprávněných zájmů a pomoci při vyřizování běžných záležitostí.

Pečovatelská služba

Naproti tomu pečovatelská služba neumožňuje přizpůsobit čas potřebám uživatele, protože důraz je kladen na zvládnutí předem sjednaného úkolu. To však příjemci služby předem poskytuje jistotu pravidelně vykonávaných a pro něj potřebných úkonů v jeho domácím prostředí. 

Pečovatel provádí úkony "za klienta", a tedy vykonává to, co je předem smluveno, neboť zdravotní stav klientu často již neumožňuje se na těchto úkonech fyzicky podílet nebo o nich aktuálně rozhodovat.

V rozsahu základních činností se pečovatelská služba více zaměřuje na oblast osobní hygieny, poskytování stravy a zajištění chodu domácnosti.

Dle zákona zcela upouští od výchovných, aktivizačních a vzdělávacích aktivit a pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Jak je to v praxi

Všechny sociální služby mají vymezen rozsah svých základních činností, které ze zákona musí nabízet a poskytovat. Tyto činnosti se vzájemně překrývají a v praxi je striktně odlišovat nelze. 

Každý člověk vyžaduje individuální přístup a na všechny možnosti toho, v jaké oblasti a v jakém rozsahu poskytovat péči, nelze stanovit žádný předpis ani podrobný návod. Takže vždy záleží na tom, jaká potřeba u člověka převažuje a v jakém rozsahu a kterou službou je pro něj nevhodnější, aby ji kompenzoval. 

Ve výsledku zákon o sociálních službách umožňuje při poskytování péče v různých oblastech směřovat ke stejnému cíli. 

A tím je podpora samostatnosti, nezávislostí, kvality života, seberealizace a začlenění do společnosti takovým způsobem, aby se člověk cítil dobře a byl si vědom svých práv i odpovědnosti, kterou ke svému životu má.

Příspěvek na péči a dávky

Lidem závislým na pomoci jiné fyzické osoby stát poskytuje příspěvek na péči. Ten je určen pro zajištění sociálních služeb podpory a pomoci při zvládání běžných nároků života a uspokojování základních životních potřeb.

Výše příspěvku je stanovena podle stupně závislosti (I. - IV.) a měl by být efektivně vynaložen příjemcem na kompenzaci jeho zdravotního postižení, posílení soběstačnosti a začleňování do společnosti.

Může se tak jednat o rozdělení příspěvku mezi pečující osobu, asistenta sociální péče nebo organizaci poskytující sociální službu.

O přiznání příspěvku na péči rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce.

Nárok na příspěvek má člověk, který se nachází v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu a potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb.

Tuto pomoc může poskytovat osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb, případně jiné  zdravotnické zařízení.

Poskytovatel pomoci musí být vždy uveden v žádosti o příspěvek a souhlas s poskytováním pomoci musí být doložen smlouvou, pokud se nejedná o osobu blízkou.

Podmínky nároku příspěvku na péči jsou upraveny §7 - §30 zákona č.108/2006 Sb.


Člověk se zdravotním postižením může také žádat o tzv. dávky finanční podpory

• příspěvek na mobilitu
• příspěvek na zvláštní pomůcku
• průkaz osoby se zdravotním postižením s výhodami, které z něj plynou (průkaz ZTP, ZTP/P)

Konkrétní situace člověka se řeší na kontaktním pracovišti krajské pobočky ÚP v místě bydliště, kde jsou také formuláře žádostí. Ty jsou dostupné také v elektronické podobě na stránkách portálu MPSV.

Teprve až po podání příslušné žádosti může být rozhodnuto, zda je nebo není, na dávku či průkaz ZTP, oprávněný nárok.

Další informace Průkazy ZTP

Možnosti o čerpání dávek pro osoby se zdravotním postižením jsou v zákoně č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a upraveny vyhláškou č. 388/2011 Sb.

Kdo je asistent sociální péče

Asistentem sociální péče může být fyzická osoba starší 18 let, která je zdravotně způsobilá a schopná poskytovat péči lidem se sníženou soběstačností, kteří jsou na pomoci jiné osoby závislí.

Asistent se nemusí registrovat jako poskytovatel sociálních služeb, avšak nesmí tuto činnost vykonávat jako podnikatel.

Po dobu poskytování péče je za asistenta plátce zdravotního a sociálního pojištění stát. Tato doba se také započítává do doby odpracované pro účely důchodové zabezpečení. 

Výjimkou je doba náhradního zaměstnání v evidenci ÚP pro účely vzniku nároku na podporu v nezaměstnanosti, která se nezapočítává.

Asistent jako poskytovatel sociální péče

S člověkem, kterému poskytuje pomoc, musí asistent uzavřít písemnou smlouvu o poskytování pomoci, ve které je sjednán zejména rozsah pomoci, místo, čas a výše úhrady za poskytnutou pomoc.

Asistent sociální péče je, vedle osoby blízké a registrovaného poskytovatele sociálních služeb, další možností pro lidi se zdravotním postižením, jak zajistit péči o svou osobu, nebo odlehčit těm, kteří o ně dlouhodobě starají.


Pojem asistent sociální péče je upraven zákonem č.108/2006 Sb. o sociálních službách.

Další informace (stanovisko MPSV)  asistent sociální péče