neděle 23. února 2020

Rozdíl mezi osobní asistencí a pečovatelskou službou

Z pohledu veřejnosti a lidí, kteří se sociálními službami profesně nezabývají, často splývá poskytování dvou odlišných služeb - osobní asistence a tzv. pečovatelské služby.

Ačkoli obě služby jsou terénní - přichází za uživatelem do jeho domácího prostředí a mají stejný cíl - pomáhat při uspokojování základních potřeb, vést k samostatnosti a podporovat uplatnění člověka ve společnosti, tak způsob a rozsah, v jakém jsou podle zákona poskytovány, se liší.

V čem spočívá zásadní rozdíl

  • Osobní asistence se poskytuje 
    • bez časového omezení
    • v přirozeném sociálním prostředí člověka
    • a při činnostech, které osoba potřebuje
  • Pečovatelská služba je poskytována
    • ve vymezeném čase
    • v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb
    • pouze ve vyjmenovaných úkonech

Přesné znění a další informace § 39 a § 40 zákona 108/2006 Sb.

Osobní asistence

V praxi to znamená, že v osobní asistenci je možná větší časová flexibilita, silnější důraz na aktuální potřeby a širší záběr prostředí, kde může klient službu požadovat a čerpat. Pro uživatele služby to přináší větší díl osobní odpovědnosti za plánování času a aktivit, které s asistentem vykonává. 

Asistent nevykonává nic "za klienta", ale s úkony pouze dopomáhá. Klient je fyzicky přítomen všude tam kde to je, z pohledu jeho zdravotního stavu, možné.

V rozsahu základních činností se osobní asistence soustřeďuje na uspokojení pouze nezbytných potřeb v oblasti osobní hygieny, pomoci při poskytování stravy a chodu domácnosti

Dle zákona jí však přísluší dopomáhat s výchovnou, vzdělávací a aktivizační činností a zejména pomocí při komunikaci ve smyslu uplatňování práv a oprávněných zájmů a pomoci při vyřizování běžných záležitostí.

Pečovatelská služba

Naproti tomu pečovatelská služba neumožňuje přizpůsobit čas potřebám uživatele, protože důraz je kladen na zvládnutí předem sjednaného úkolu. To však příjemci služby předem poskytuje jistotu pravidelně vykonávaných a pro něj potřebných úkonů v jeho domácím prostředí. 

Pečovatel provádí úkony "za klienta", a tedy vykonává to, co je předem smluveno, neboť zdravotní stav klientovi často již neumožňuje se na těchto úkonech fyzicky podílet nebo o nich aktuálně rozhodovat.

V rozsahu základních činností se pečovatelská služba více zaměřuje na oblast osobní hygieny, poskytování stravy a zajištění chodu domácnosti.

Dle zákona zcela upouští od výchovných, aktivizačních a vzdělávacích aktivit a pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.


Jak je to v praxi

Všechny sociální služby mají vymezen rozsah svých základních činností, které ze zákona musí nabízet a poskytovat. Tyto činnosti se vzájemně překrývají a v praxi je striktně odlišovat nelze. 

Každý člověk vyžaduje individuální přístup a na všechny možnosti toho, v jaké oblasti a v jakém rozsahu poskytovat péči, nelze stanovit žádný předpis ani podrobný návod. Takže vždy záleží na tom, jaká potřeba u člověka převažuje a v jakém rozsahu a kterou službou je pro něj nevhodnější, aby ji kompenzoval. 

Ve výsledku zákon o sociálních službách umožňuje při poskytování péče v různých oblastech směřovat ke stejnému cíli

A tím je podpora samostatnosti, nezávislostí, kvality života, seberealizace a začlenění do společnosti takovým způsobem, aby se člověk cítil dobře a byl si vědom svých práv i odpovědnosti, kterou ke svému životu má.

sobota 22. února 2020

Příspěvek na péči a dávky

Lidem závislým na pomoci jiné fyzické osoby stát poskytuje příspěvek na péči. Ten je určen pro zajištění sociálních služeb podpory a pomoci při zvládání běžných nároků života a uspokojování základních životních potřeb.

Výše příspěvku je stanovena podle stupně závislosti (I. - IV.) a měl by být efektivně vynaložen příjemcem na kompenzaci jeho zdravotního postižení, posílení soběstačnosti a začleňování do společnosti.

Může se tak jednat o rozdělení příspěvku mezi pečující osobu, asistenta sociální péče nebo organizaci poskytující sociální službu.

O přiznání příspěvku na péči rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce.

Nárok na příspěvek má člověk, který se nachází v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu a potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb.

Tuto pomoc může poskytovat osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb, případně jiné  zdravotnické zařízení.

Poskytovatel pomoci musí být vždy uveden v žádosti o příspěvek a souhlas s poskytováním pomoci musí být doložen smlouvou, pokud se nejedná o osobu blízkou.

Podmínky nároku příspěvku na péči jsou upraveny §7 - §30 zákona č.108/2006 Sb.


Člověk se zdravotním postižením může také žádat o tzv. dávky finanční podpory
  • příspěvek na mobilitu
  • příspěvek na zvláštní pomůcku
  • průkaz osoby se zdravotním postižením s výhodami, které z něj plynou (průkaz ZTP, ZTP/P)

Konkrétní situace člověka se řeší na kontaktním pracovišti krajské pobočky ÚP v místě bydliště, kde jsou také formuláře žádostí. Ty jsou dostupné také v elektronické podobě na stránkách portálu MPSV.

Teprve až po podání příslušné žádosti může být rozhodnuto, zda je nebo není, na dávku či průkaz ZTP, oprávněný nárok.

Další informace Průkazy ZTP

Možnosti o čerpání dávek pro osoby se zdravotním postižením jsou v zákoně č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a upraveny vyhláškou č. 388/2011 Sb.

Kdo je asistent sociální péče

Asistentem sociální péče může být fyzická osoba starší 18 let, která je zdravotně způsobilá a schopná poskytovat péči lidem se sníženou soběstačností, kteří jsou na pomoci jiné osoby závislí.

Asistent se nemusí registrovat jako poskytovatel sociálních služeb, avšak nesmí tuto činnost vykonávat jako podnikatel.

Po dobu poskytování péče je za asistenta plátce zdravotního a sociálního pojištění stát. Tato doba se také započítává do doby odpracované pro účely důchodového zabezpečení.

Výkon činnosti asistenta se však nezapočítává do doby náhradního zaměstnání pro účely vzniku nároku na odporu v nezaměstnanosti.


Asistent jako poskytovatel sociální péče

S člověkem, kterému poskytuje pomoc, musí asistent uzavřít písemnou smlouvu o poskytování pomoci, ve které je sjednán zejména rozsah pomoci, místo, čas a výše úhrady za poskytnutou pomoc.

Asistent sociální péče je, vedle osoby blízké a registrovaného poskytovatele sociálních služeb, další možností pro lidi se zdravotním postižením, jak zajistit péči o svou osobu, nebo odlehčit těm, kteří se o ně dlouhodobě starají.


Pojem asistent sociální péče je upraven zákonem č.108/2006 Sb. o sociálních službách.

Další informace (stanovisko MPSV)  asistent sociální péče

Služba osobní asistence

Ve smyslu znění § 38 zákona č.108/2006 Sb. má služba osobní asistence pomoci lidem zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, podpořit život v přirozeném sociálním prostředí a umožnit co nejširší zapojení do běžného života ve společnosti.

Prioritou je důstojné prostředí a zacházení s vědomím toho, že každý člověk má právo na poskytování služby sociální péče v nejméně omezujícím prostředí.

Komu je služba určena

Sociální služba osobní asistence je upravena § 39 zákona č.108/2006 Sb.a § 5 vyhlášky č.505/2006 Sb., který uvádí v jakém rozsahu je služba poskytována a komu je určena.
  1. Osobní asistence je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby.
  2. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí a při činnostech, které člověk potřebuje.

Základní činnosti se zajišťují v rozsahu těchto úkonů

a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu
  1. pomoc a podpora při podávání jídla a pití
  2. pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek
  3. pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru
  4. pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík
b) pomoc při osobní hygieně
  1. pomoc při úkonech osobní hygieny
  2. pomoc při použití WC
c) pomoc při zajištění stravy
  1. pomoc při přípravě jídla a pití
d) pomoc při zajištění chodu domácnosti
  1. pomoc s úklidem a údržbou domácnosti a osobních věcí
  2. nákupy a běžné pochůzky
e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti
  1. pomoc a podpora rodině v péči o dítě
  2. pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob
  3. pomoc s nácvikem a upevňováním motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností
f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
  1. doprovázení do školy, školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na zájmové a volnočasové aktivity, na orgány veřejné moci a instituce poskytující veřejné služby a doprovázení zpět
g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí
  1. pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů
  2. pomoc při vyřizování běžných záležitostí

Úhrada služby

Služba osobní asistence je sociální služby poskytovaná za úhradu. Ze strany uživatele je obvykle hrazena z příspěvku na péči, o který uživatel služby žádá.

S poskytovatelem služby, nebo s osobním asistentem, žadatel sepisuje smlouvu o poskytování pomoci, ve které jsou ujednány další upřesnění poskytování služby a výše úhrady.

Maximální částka za poskytování služeb osobní asistence činí 130 Kč za hodinu. Počítá se podle toho, kolik času bylo skutečně využito pro zajištění potřebných úkonů. V případě necelé hodiny se částka poměrně krátí.

Služby sociální rehabilitace

Sociální rehabilitace patří mezi služby sociální prevence, které zahrnují široký rozsah činností, jejichž hlavním cílem je podpora a rozvoj praktických schopností a dovedností k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti.

Klientem služby sociální rehabilitace se může stát každý člověk, který vnímá svoji sociální situaci jako nepříznivou a zároveň nedisponuje dostatkem vlastních schopností a dovedností tuto situaci zdárně řešit.

Nepříznivá sociální situace může nastat u každého člověka. Může to být z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, díky nevhodnému životnímu stylu nebo životu v sociálně znevýhodňujícím prostředí, z důvodu ohrožení práv a svobod trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů.

Sociální rehabilitace má nejčastěji formu terénní nebo ambulantní služby. Může tedy probíhat v domácnosti, či jiném přirozeném prostředí člověka nebo je možné do služby pravidelně docházet.

S výjimkou pobytových služeb v sociálně rehabilitačních centrech, jsou tyto služby poskytovány bezplatně. Záleží proto jen na zájmu jednotlivce, do jaké míry se rozhodne nabízenou službu využít.

Rozsah základních činností

  • nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností směřujících k sociálnímu začlenění nebo předcházejících sociálnímu vyloučení
  • zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
  • výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti
  • pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

Poskytování služby sociální rehabilitace vychází z ustanovení § 70 zákona č.108/2006 Sb. o sociálních službách.

Služby sociální rehabilitace ve Vsetíně


Co mají společného asistence a sociální rehabilitace

Společným obsahem služeb osobní asistence a sociální rehabilitace jsou zejména aktivity, které podporují člověka v jeho zapojování do běžného života ve společnosti.

Navazování sociálních kontaktů, aktivní účast ve vzdělávacích a zájmových činnostech, uspokojování nejen fyziologických, ale zejména psychických a sociálních potřeb, jsou důležitým aspektem smysluplné seberealizace pro každého, kdo se cítí být součástí lidské společnosti a kultury.

Co se týká rozdílů v těchto službách, tak kromě hlavní náplně v poskytování péče a pomoci u osobní asistence, je v sociální rehabilitaci hlavní činností praktické nacvičování a upevňování získaných schopností a dovedností, které k začlenění do společnosti přímo směřují.

Žádost o poskytnutí sociální služby

Každý člověk, kterému se jeho životní situace jeví jako dlouhodobě nepříznivá, může požádat o poskytnutí pomoci formou sociální služby.

Může tak učinit přímo u nejbližšího poskytovatele sociálních služeb. Pokud se jedná o obyvatele menší obce, pak může požádat na obecním úřadě o zprostředkování kontaktu s poskytovatelem sociálních služeb.

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností disponují odborně vyškolenými pracovníky a dostatečnými prostředky k tomu, aby dokázaly potřebného člověka nasměrovat ke konkrétní sociální službě.

Na prvním místě jsou to často poradenská centra, kde se každý, kdo stojí o změnu své sociální situace, může dozvědět další důležité informace. Jsou pro veřejnost dostupná bezplatně a jejich návštěvou může člověk předejít mnohem složitější sociální situaci, než se kterou třeba právě přichází.

Jak postupovat při řešení nepříznivé životní situace

Nechtějme být nejlepší. Nejsme supermani, abychom vše věděli a vždy si uměli sami poradit. Mějme na paměti, že většina lidí má nějaké své problémy i když se tváří, že je vše naprosto OK. Je to tím, že před ostatními a často také před sebou, chceme vypadat vždy o něco lépe, než jací ve skutečnosti jsme.

Takže když budete pociťovat osobní problém, který už nějakou dobu trvá a nedaří se vám z něj vlastními silami vymanit, nemějte stud a obavu o něm mluvit.

Nemějte falešnou hrdost, která vám nedovolí zajít se někam poradit. Váš problém za vás sice nikdo nevyřeší, ale možná vám ukáže cestu, kudy se za jeho řešením vydat.

Zásady směřující k řešení vaší situace

  1. Nebát se o svých problémech hovořit s ostatními. Zajít si s někým na kafe, popovídat si. Nesedět doma, ale chodit mezi lidi, do společnosti. Možná změnit kamarády, najít si jinou, lepší společnost. Rozhlédnout se kolem sebe, ptát se, jak své problémy řeší ostatní. Být aktivní a podporovat sebe samého v motivaci udělat změny k lepšímu.
  2. Pokud svoji situaci nezvládám, tak neodkládat návštěvu některého z poradenských center, občanské poradny, jakékoliv sociální služby. Většina z těchto zařízení poskytuje služby anonymně a zdarma. Předejdete tak hromadění problémů, které vám později mohou vaši situaci ještě více zkomplikovat.
  3. Snažit se zvládat svoji finanční situaci bez půjčování a zadlužování i za cenu dočasného snížení životní úrovně. Nebát se konzultovat své příjmy a výdaje s někým, ke komu máte důvěru, nebo v rámci sociálního poradenství.
  4. Začít se změnami svého životního stylu a způsobu myšlení. Vaše situace vznikla na základě nějaké příčiny, něčeho, co ve vašem životě nebylo zcela správné. Pomoci může poradenství u psychologa nebo poradce ve zdravém životním stylu.
  5. Nebát se využít nabídky sociálních služeb. Jsou tady od toho, aby vám s vaší neuspokojivou životní situací pomohly. Podmínkou je však vaše ochota pomoc přijmout a sami se do ní zapojit.
  6. Nepropadat beznaději, protože každá situace se časem změní. Takže to nevzdávat, protože ve skutečnosti je dosažení životní pohody, zdraví a štěstí pro každého možné.